Toby Raven
V dětství mi nešlo čtení, a tak jsem musel povinně nahlas doma po večeři v kuchyni číst. Vůbec mi to nešlo, předříkával jsem si písmenka, různě komolil jejich výslovnost a četl potichu. Jako když se chcete dostat do ledničky pro jídlo a nechcete, aby byl slyšet ten známý mlaskavý zvuk gumového těsnění ledničky. Roky mého šíleného čtenářského boje plynuli rychle a já si zvyknul číst. A to celkem pravidelně. Už jako dítě jsem se přhlásil do dětského oddělení místní knihovny a četl a četl a četl. Moje vyjadřovací schopnosti se mnohonásobně zlepšili, přesto mluvení je i v dnešní době něco, co je pro mě "tak nějak zbytečné" a pokud to jde, přenechávám slovo druhým. Prostě málo mluvím, ale hodně čtu. Knihy mám tak moc rád, že jeden čas jsem je měl i pod polštářem na spaní a všude kolem sebe. Zároveň nedám dopustit na plyšové hračky v posteli - když už se manželka s mými plyšáky a knihami nevešla do manželské postele a začala si stěžovat, vzal jsem vrtačku, vyvrtal díry a nad postel zavěsil poličku a dal na ni...plyšáky. Knihy zůstaly v posteli. Ale když jsem se na ně tak spokojeně díval, došlo mi, že by byli časem zaprášení, takže jsem je uložil zase do postele a knihy způsobně poskládal na poličku. Žít bez knih - papírových i elektronických by nebylo ono, je to součát mýho života. Od čtenářství pak už byl jen krůček k tomu začít zkusit psát sám jako profík a to se právě stalo. Osobně knihu řadím do žánru "osobní rozvoj" a dotýkám se i "tabu" témat. Kniha je doprovázena mými ilustracemi. Knihu máte možnost získat zatím jen tady na webu a sami posoudit, jak moc vás obohatila nebo jestli stála za prd.